Čau tati ...

    „Čau tati, jak se máš?“

„Ahoj, jsem rád, že jsi přišel.“

„No to já taky. Znáš to spousta práce. Teď jsem si začal i s tou politikou, tak nějak nestíhám.“

„A jak se ti daří?“

„No, dá se říct, že celkem to jde. V práci toho mám sice hodně, ale furt je to lepší, než kdybych práci neměl. Navíc, jak sem říkal teď před volbama toho máme plno i v tý straně. To víš volební kampaň. A to sem se ještě nechal udělat koordinátorem pro Prahu 4, takže si opravdu nemůžu stěžovat na dostatek času.“

„Tak to jsem rád, že jsi přišel.“

„To víš. Na tebe si čas udělám. To bych si vyčítal.“

„A co to tvoje psaní. Naposled jsem četl od tebe jednu povídku.“

„A líbila se ti. Nikdy si mi neřekl, jestli se ti to líbí.“

„A kdy ti zase něco vyjde?“

„No, snažím se dát dohromady tu povídkovou knížku. Tak to snad vyjde. Ale co je hlavní. Teď se mi ozvali lidi, který četli moje povídky a připravujou seriál pro jednu televizi a mají zájem právě o mě. To je super, ne?“

„To jsem rád.“

„Ale mě to štve.“

„Klid. Já vím. Ale s tím nic nenaděláš. Já tu jsem pro tebe, pro Tomáše i pro mámu. Pro děti. Škoda, že posledně jsme spolu moc nemluvili.“

„To jo. To mě fakt štve.“

„Držím ti palce. Určitě to vyjde. Jsem na tebe hrdej.“

„To jsi mi nikdy neřekl.“

„Já vím a mrzí mě to. Znáš mě. Já nikdy nedokázal říct co si skutečně myslím, ale ty jsi mě pochopil. Možná až teď.“

„Možná už dřív.“

„Já vím. Ty jsi poslední dobou říkal, že se nemáme hádat o blbostech. Že si máme užívat každý den a každý okamžik.“

„To jo. To je fakt. Člověk by měl každičkou chvíli využít.“

„A co dělá máma?“

„To víš. Je to těžký. Je smutná i naštvaná zároveň. Ale vždyť spolu denně mluvíte, ne?“

„Jo, to jo. Už se ani nehádáme.“

„Jsme ti říkal, že se nemáte pořád hádat.“

„Jo. Měl si pravdu.“

„Víš tati co mě štve nejvíc?“

„Já to tuším.“

„Tušíš, tušíš, ale mě to hrozně štve. I mámu, bráchu, děti....Proč se to kurva muselo stát, vždyť já ti toho chtěl ještě tolik říct. A navíc jsme se bavili o blbostech, místo aby jsme si řekli jak se máme rádi.“

„Ale Vládí, já to vím. Teď už to všechno vím a vyřiď všem, že jsem je měl a stále mám rád. Vždycky budu stát při vás všech. Vyřiď jim to. Nevím proč, ale ty jsi jediný kdo se mnou mluví a slyší mě. Ostatní mluví na mě, ale neslyší mě, nebo mi nerozumí. Nevím čím to je?“

„Když oni neumí s tebou komunikovat. Oni totiž zatím nemají ten klíč.“

„Já vím. Já ti v tomhle moc nerozuměl, jenže teď jsi ten, který to jediný dokáže.“

„Věř tati, že oni to brzy dokážou taky, jen musí překonat tu nevědomost. Oni se o to nikdy nezajímali. Oni by chtěli s tebou mluvit, ale nikdy nevěřili, že to existuje. Teď jsou ve fázi, že by chtěli věřit, takže ty je slyšíš, ale ještě nedokázali oni slyšet tebe. To časem přijde. Já vím, že i oni prozřou. I oni to dokážou a ty jim v tom pomůžeš. Je škoda, že si teď rozumíme mnohem víc,než dřív.“

„Já vím.“

„Já taky. Je to tím, že se člověk pořád zaobírá blbostma a to podstatný si pak lidi nikdy neřeknou.“

„Je to fakt. Jen nevím proč to tak je.“

„Já myslel, že už teď to víš. Že teď už víš všechno.“

„Ne. Tak to není. Stále se člověk učí.“

„Možná je to tak správně. Jsem moc rád, že jsme si promluvili, ale už budu muset jít. Neboj zase brzy přijdu.“

„I kdyby si náhodou nemohl přijít, tak já přijdu za tebou.“

„Já vím a jsme rád. Je to divný, ale vlastně jsme teď spolu ještě víc než před tím. Ale stejně to není ono. Ten kontakt chybí. To je na tom to strašné.“

„S tím bohužel už ani jeden nic nenaděláme, ale fakt jsme rád, že to všechno chápeš  a hlavně, že se mnou mluvíš.“

„Jsem rád, že si rozumíme, ale už musím opravdu jít. Já ti to tady ještě trochu ometu a doleju vodu k těm kytkám. Chci abys to tu měl hezký. Navíc zejtra přijde mamka a byla by naštvaná, kdybys to tu neměl upravený. Tak ahoj tati. Zase brzy přijdu. Minimálně v myšlenkách.“ Ještě jsem otřel náhrobní kámen a trochu upravil květiny ve váze. Pak jsem se ještě letmým a trochu zavlhlým pohledem rozloučil, již beze slov, a pomalu odešel ven ze hřbitova. Nasedl do auta, zapnul přehrávač a nastartoval motor. Z reproduktorů se ozvala Landovo Volání temným hlubinám z muzikálu Tajemství a já věděl, že můj táta je v posvátném háji a je mu už dobře. Tam na nás ostatní bude čekat a vůbec mu nebude vadit, když na nás bude čekat ještě dlouho, protože ví, že toho máme na světě ještě hodně co k činění. No a já mu slíbil, že za ním spěchat nebudu a on to chápe a drží nám všem palce, protože i když už překročil řeku Stix, tak nás má rád a my jeho. 

Konec