Potkal jsem krásnou dívku,

pohled sešel se s pohledem,

láska vzplála velkým žárem,

strom obalil se krásným květem.

tehdy příroda se zbláznila,

celý svět božskými květy zalila,

slunce svítilo celý den,

i když možná byl, to jen sen.

co na tom,

možná bláznivý, ale krásný den.

Vše kolem zářilo a kvetlo

a my tak šťastni byli,

láska dokáže velká kouzla

a my svůj život snili.

Láska je drahokam, co štěstím ozáří,

každou svou hranou svit slunce odráží.

My cítili to.

Byl to sen

a celý svět byl rozkveten.

Už je to všechno více let

a já miluji ji stále,

však krutý je tento svět

a život si s námi zle hraje.

Je škodolibý a někdy zlý,

nenechá nás v pohodě,

stále nás jen zkouší,

zda dokážeme odolat.

Zda přeskočíme překážku,

pak další a další…

Tak skoč, ty hloupý člověče,

a když se ti to podaří,

já nenechám tě vydechnout,

zas a znovu vyzkouším tě,

nenechám tě oddychnout.

Jsem Život, tak proč měl bych být snadný,

jsem Život a tak jsem složitý,

proč měl bych být jak hrdina kladný,

beztvarý, hodný samými pozitivy nabitý.

Ty chceš se mnou bojovat?

Ty chceš si se mnou zahrávat?

Ty chceš se snad dokonce rvát?

To nevyhraješ.

Ať chceš, nebo nechceš,

já zdarma ti nic nedám

a když snad někdy přemůžeš mě,

já znovu si tě podám.

Nikdy nemáš vyhráno.

Já nikdy nenechám tě v klidu,

tak co? Už máš nahnáno?

Mluvím k tobě i k celému lidu.

Já s každým si rád pohraju

a nenechám ho usnout.

Tak bojuj!

Vstaň a zvedni svůj meč

a já ti ho znovu vyrazím,

tak vstaň, anebo breč,

já s nikým se nemazlím,

tvou sílu ti nevěřím.

A já tě Živote,

zas a znovu, vyzývám,

ty parchante,

já se nevdávám.